10 Úno Cesta do Ameriky aneb Za všemi kulturami světa
Jednoho dne se ke mně přes kopu známých a přátel dostal email s nabídkou na studijně pracovní stáž do organizace EarthCorps v Seattlu v USA. Měla jsem před sebou stánice v oboru environmentálního inženýrství, obhajování diplomky a po roční zkušenosti studia v Dánsku jsem chtěla ještě někam vyjet a nasbírat další zkušenosti ze zahraničí. Make the long story short…
Za 5 měsíců, po třech kolech nelehkého výběrového řízení, 5 dní po státnicích a těžce společensky unavená, jsem stála s přetěžkým kufrem na letišti SeaTac. Moje první pocity si přes obrovskou únavu bohužel nevybavuji, ale zpětně můžu říct, že mě čekalo 6 zásadních měsíců mého života. EarthCorps je lokální nezisková organizace, která zve mladé lidi z celého světa, aby se zúčastnili jejich „leadership“ programu v oboru ochrany životního prostředí. Stáže se každý rok účastní 30 Američanů a 12 Internationals z celého světa. Stala jsem se tedy součástí komunity mladých lidí se zájmem o přírodu, ekologii a ochranu životního prostředí. Dostala jsem šanci poznat kultury z celého světa, ale hlavně tu americkou. Bydlela jsem sice půl roku ve veganské rodině, ale krocana pro nás na svátek Díkuvzdání přece jen upekli, monstrózní ohňostroj na Den nezávislosti s americkou hymnou na všechny způsoby jsem si taky nemohla nechat ujít a ve fast foodu jsem sice byla jen jednou, ale i tak jsem pochopila, proč to tam patří k nejlevnějším jídlům.
Celý půlroční program se skládal z aktivních workshopů na různá témata, nejen v oboru ochrany přírody, ale také jsme si povídali o kulturní integraci, genderových rozdílech nebo na téma financování neziskové organizace. Většinu dnů jsme však strávili venku. Ráno po circle up, kde jsme si řekli, co budeme každý dělat, protáhli jsme těla jógou a vzali potřebné nářadí, jsme vyrazili na předem daný projekt. Projekty se měnili v rámci sezóny, přes léto jsme odstraňovali invazivní rostliny, jak manuálně tak chemicky, na podzim jsme sázeli stromy a keře a upravovali nebo budovali nové stezky v městských či národních parcích. K tomu jsme jednou za čas strávili sobotu se studenty nebo zaměstnanci velkých společností v rámci „volunteer events“, kdy jsme jim pomáhali sázet stromy v parcích a zároveň se snažili, aby neusekli kolegovi krumpáčem palec u nohy. Každý den jsem strávila minimálně 10 hodin s „my boys“ (viz foto), jak jsem nazývala moji crew se kterou jsem pracovala, kteří mě naučili jak pracovat s motorovkou, tak třeba i to jak může holka z Evropy rozeznat i ty nejskrytější pick up lines. Jelikož se také často jednalo o projekty více vzdálené od Seattlu, nezbývalo nám než přibalit do batohu spacáky a zůstat někde několik dní kempovat, moje crew za půl roku programu strávila kempováním skoro 7 týdnů.
Nebyl to tedy jednoduchý rok, program bych rozhodně spíše doporučila člověku, který rád tráví čas venku za každého počasí a má zájem se naučit, jak probíhá ochrana životního prostředí v praxi. Celý rok pro mě byl neuvěřitelnou zkušeností, zanechala jsem tam spoustu potu a hlavně slz při loučení, ale získala jsme nové dovednosti a vědomosti, sebevědomí, nezapomenutelné zážitky a samozřejmě přátele z celého světa. Teď už vím, jak vypadá kosatka na širém moři, jak reaguje lachtan, když ho omylem klepneš pádlem po hlavě, jak vypadají hvězdy daleko od civilizace v horách, kde celý dny nikoho nepotkáte, jak reagovat, když potkám medvěda, jaký má člověk pocit před projevem v nemateřském jazyce pro 500 lidí a milion dalších věcí. Tohle všechno díky EarthCorps.
Kontaktujte mě prosím v případě dotazů na můj email stepankovaadela@seznam.cz, ráda je zodpovím.
Adéla
Foto části Internationals při loučení na letišti (zleva: Nigerie, Rumunsko, Kazachstán, Indie, ČR, Bolívie, Španělsko, Rusko, na fotce chybí ještě lidi z Nepálu, Keni a Fiji)
Žádné Komentáře