NO PLAN(ET) B SEMINARE

22 Kvě NO PLAN(ET) B SEMINARE

Jako vždycky jsem měla určitý očekávání, protože to neměl být ani training course ani exchange ale seminář, což jsem si vyložila jako napůl pracovní a napůl hrací pobyt. A měla jsem pravdu. První den byl trochu krutej, protože jsme letěli do Milána, tam nasedli na bus, potom to změnili na vlak a na cílovou destinaci jsme dojeli asi tak v 6 večer. A jelikož už jsme neměli žádný další instrukce, zavolali jsme vedoucí, že jsme dorazili, a i když jsem nerozuměla ani slovo, tak si nás nakonec vyzvedli díky bohu… Jen jsme museli čekat ještě na tým z Turecka a Polska, protože se někde ztratili. Nakonec jsme přijeli na místo až tak v 10 večer a to už proběhly všechny ty představovací hry, takže mě to trochu mrzelo, ale poseděli jsme s Turkem a klukem původně z Ruska, momentálně žijícím v Anglii se skvělým přízvukem. Na pokoj jsem vyfasovala holčinu z Itálie a druhou z Polska, moc sympatický obě byly hnedka na první pohled. Kdežto když jsem promluvila na chodbě na Finku a zmínila jsem, že jsme je porazili, to bylo o něco horší, haha…

První den byl stále seznamovací, představil se nám celej organizační tým, řekli nám cíl celého semináře a pomaličku jsme se začali dostávat do toho tématu enviroment, climate changes a sustainability. Proběhlo několik neformálních diskuzí mezi účastníky vždycky v náhodných skupinách právě o udržitelnosti naší planety, kdy jsme se přestali starat, jak pomoct aby další generace měli kde žít atd. Směle jsme pokračovali v dalších super aktivitách například ta, že jsme měli kruhy reprezentující světové kontinenty a my v našem počtu 36 účastníků jsme se měli nějak rozdělit, aby to vycházelo. Samozřejmě nejvíc lidí šlo do Asie, ale pak jsme se hádali, jestli postavit víc lidí v US nebo Evropě. Po prvním odhalení pravdy jsme nebyli až tak mimo, za to ten druhý úkol… Tentokrát jsme měli rozdělit ten počet lidí podle toho, jakej kontinent je nejméně sustainable (tzn. využívání moc energie, znečišťování prostředí dopravními prostředky, fabriky atd.) Byli jsme šokovaný. Amerika na tom byla procentuálně 30 a Asie asi 6. Mazec. Další aktivitou nám byly kladeny otázky na tělo, jak my žijeme a jak my se staráme a podle toho se dělali kroky a my se pak mohli dozvědět jak hodně nebo jak málo se staráme. Celý dopoledne bylo skvělý, akorát pak na obědě jsem si uvědomila, že jsem vlastně úplně sama. Znáte to, první den, lidi jsou po skupinkách a mluví svou vlastní řečí. Takže jsem seděla s Polskem, abych měla aspoň trochu pocit, že rozumím. Potom následovala další super aktivita, byly jsme rozděleny na týmy a představovali jsme firmy. Každej z nás ve firmě obdržel roli, kterou musel hrát a podle toho se i tak chovat. Cílem bylo vyřešit 8 problémů a na výběr byly vždycky 3 možnosti. Vyřešit je tak, abychom chránili planetu Zemi, ale zároveň ani nezkrachovali. Někdy to bylo těžký, protože holka z Finska měla roli vydělat co nejvíc peněz za každou cenu, kdežto já byla ta, co je vegetariánka a chrání všechno kolem sebe… Takže vybrat jedno řešení ve 3 minutách, no nic moc. Ale kupodivu náš tým se umístnil na druhým místě! Oba dva dny večer jsme měli mezinárodní večery, jelikož jsme měli hodně zemí, tak aby se věnovalo dostatek pozornosti všem. První byli Irové, Poláci, Italové, Rumuni, Turci a další Briti, Fini, Portugalci a Španělové – tedy já. Takže si to dokážete představit, spousta jídla, alkoholu a národních tanců a zvyklostí.

Během týdne jsme se taky podívali po okolí, kolem byla nádherná příroda, vyzkoušeli jsme si udělat přírodní deodorant, pastu na zuby a vyrobili jsme si vlastní trička s logem našeho semináře zcela přírodně! Musím říct, že trávení veškerých večerů stálo za to, ať už to bylo s kýmkoliv. Průměrně se spaly tak 4 hodiny denně a byla ohromná sranda. Dva dny jsem byla s Brity a Rumuny, pak zase jen s Italy, potom nám náš fotograf ukazoval, co všechno umí se svým foťákem. Což bylo ohromně zajímavý, protože jsem vůbec nevěděla, že takovýhle metody existují. Hodně jsme i tancovaly a samozřejmě hry jako tik tok tak a I have never ever.

Největší kompetencí byly tzv. Olympic games, byly jsme rozděleny do týmů, vytvořili si vlastní Zemi, vlajku, národní hymnu a vzali jsme to velice důležitě. Během těch her jsme probrali všechny témata související s tím seminářem, takže (recyklace, energie, jídlo, budovy, doprava, turismus atd.) Veškerá soutěž nám měla tohle téma osvětlit a byli jsme velice soutěživí. Nejvíc se mi asi líbila kategorie jídlo, protože jsme dostali jídelní lístek s 6 chody a měli jsme si od každého vybrat jeden reprezentativní, který má nejmenší dopad na naší planetu. Takže něco, co se nemusí dovážet přes celej svět, něco, co se nemusí tři hodiny péct v troubě, něco co nepotřebuje 3 dny na to, to připravit. Byla to zábava… Můj tým sice nezvítězil, ale i tak… Potom na tom navazoval vlastně náš FINÁLNÍ úkol nebo cíl celého projektu, který se konal předposlední den. Během týdne jsme si natrénovali flashmode. Prvním úkolem bylo na náměstí Tortony předstírat místní obyvatele a vyčkat, zda se někdo z nich stará o životní prostředí. Nastražili jsme plastovou láhev kousek od odpadkového koše a nenápadně pozorovali, každý z jiné strany. Když to někdo sebral a hodil do koše, začali jsme tleskat a pískat. Opakovali jsme to několikrát a můžu říct, že někdy to trvalo fakt dlouho… Dalším úkolem bylo workkafé, které jsme připravili na náměstí se spoustu stolů pojmenované tématy, kterým jsme se věnovali během olympic games, měli jsme spoustu jídla, kafe a kdokoliv z veřejnosti měl možnost si přisednout a prodiskutovat s námi cokoliv je napadne. Každých 10 minut jsme se střídali a různě stoly měnili. Narazili jsme na spoustu mladých italských studentíčků a někteří nás s jejich názory pozitivně překvapili. Na konci dne jsme měli bezva večeři, při které jsem seděla s Finem a skvěle jsme si pokecali, vydolala jsem z něj všechno. A přesně v tu dobu jsme si uvědomila, jak je dobře, že jsem tam byla celou dobu sama za sebe. Někdy jsem si připadala sama, protože jsem se nechtěla vtírat do skupin, které už dávno existují. A připadala jsem si hloupě, ale právě to mi donutilo jít za všema a zjistit s kým se bavit chci a s kým ne. To samé jsem řekla i v našem evaluačním interview, jsem si jistá, že ostatní nepostřehli, že se tak cítím a že se k ním vtírám, ale řekla jsem to tak, jak jsem to cítila. Třeba například poslední den jsem byla jen s Iry a cejtila jsem se tak skvěle, otevřeně a volně. Měla jsem šanci je poznat konečně víc, protože na začátku se trochu stranili a já měla strach s nimi mluvit, jednak kvůli děs běs přízvuku, ale hlavně protože byli uzavření… Po té velkolepé večeři, kde jsme se všichni přecpali předkrmem, hlavním chodem a dezertem nám bylo oznámeno, že se koná orientální běh ve zdejším parku. Byla naprostá tma, jelikož tam byla zasazeno minimum lamp. Vytvořili jsme týmy, dostali mapu a naším cílem bylo najít 12 stanovišť zaškrtlých na mapě v co nejrychlejším čase. Byla jsem v týmu s Brity a Rumy, takže nejvíc soutěživý tým ever. Vyhráli jsme a jelikož jsem měla žabky a naběhali jsme x kilometrů druhý den jsem necítila svůj operovaný kotník.

Poslední úplně poslední večer jsme nespali v hostelu jako předtím, ale byli jsme rozděleni na dvě různé místa vzhledem k naším časům odjezdu, což mi bylo trochu líto, protože poslední večer, všichni mají být pohromadě… Ale nakonec to dopadlo skvěle. Byli jsme ubytováni v jiných hostelech, ale celou noc jsme strávili v youth centru a když říkám celou, tak celou… Bohužel byli někteří, kteří letěli už ve 3 ráno, pak jsme byli my v 7 ráno a zbytek jel až večer, protože si chtěli projít Milano. Během večera jsem se tak nějak bavila opět se všema a snažila si užít poslední chvíle. Pouštěli jsme si ty profesionální fotky, který nám Robin během týdne udělal, nějaký videa pak následovalo barbecue, hry a alkohol. Rozhodla jsem si udělat fotku se všema, který jsem měla šanci poznat víc a měla je ráda, ve výsledku to bylo 24 lidí, ale zapomněla jsem na jednu Britku.  Takže zhruba půlka naší pracovní skupiny, kterou jsme tam měli… Během noci jsme se tak všichni postupně loučili, protože někdo šel spát dřív nebo tak a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mám některý ráda. Po 5 dnech práce a zábavy… Holky z Polska mi daly dokonce i dáreček. Se všema jsem se dvě hodiny loučila na konci a druhej den ráno neuvěřitelně brečela. Achjo. Trochu jsem měla podobnej pocit, kterej jsem měla na mé první výměně se Švédskem, že je uvidím znova. Ne všechny, ale uvidím. A tomu taky věřím. Nechci si znechucovat pobyt ve Španělsku, takže to beru jako přínos, změnil se mi pohled na spoustu věcí, co jsem dělala v minulosti. A nových znalostí, které jsem tam obdržela, si moc vážím. Hned jak jsem se vrátila domu, rozkázala jsem holkám netřídit pouze plast sklo a pak ten zbytek, ale teď budeme dělat plast, sklo, papír a kompost.