03 Čvn Představujeme si Emila Hakla
Volný čas si každý užívá po svém. Někdo se dívá na filmy, jiný hraje počítačové hry, další sportuje a někteří milují čtení. A právě pro ty, kteří rádi čtou, může být dnešní téma inspirací. Rozhodla jsem se vám totiž představit jednoho z našich nejlepších současných českých autorů.
Česká próza se v kruzích, ve kterých se pohybuju, netěší zrovna dvakrát velké oblibě. Já sama nemohu říct, že jsem znalá, co se týče českých současných autorů. Samozřejmě ale mám své oblíbené, na které nedám dopustit. Jan Beneš neboli Emil Hakl je jedním z nich.
Emil Hakl se podle wikipedie narodil 25. března 1958 v Praze. Že v Praze žije a zná ji, snadno poznáte z jeho knih. V těch totiž popisuje „panoptikum města pražského“ přesně tak, jak ho vnímám každý den. V Praze také vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu a dva ročníky dramatického oboru. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice i zvukař (takové typické HrabalovskoHavlovské začátky). Později se začal živit jako textař v řade reklamních agentur (jisté „náznaky“ se dočtete i v jeho knihách) a jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar.
Ve svém volném čase se věnoval psaní básní (a možná stále věnuje). A založil sdružení Moderní analfabet (pravidelná autorská čtení). Jako novinář publikoval své texty ve Tvaru, Literárních novinách, Aluzi, Salonu či v Hospodářských novinách i Týdnu.
Jeho nejznámější počin je ale literární tvorba. Za tu také získal řadu ocenění. V roce 2003 Magnesii Literu za novelu O rodičích a dětech. V roce 2010 se jeho kniha Pravidla směšného chování umístila na 2. místě v anketě Kniha roku Lidových novin 2010. Téhož roku za ni získal Cenu Josefa Škvoreckého. A v roce 2011 za ni dostal Magnesii Literu. Tu dostal rovněž i za knihu Skutečná událost v roce 2014. Podle novely O rodičích a dětech byl dokonce natočen i film. Velké oblibě se těší i jeho (zatím) poslední dílo Hovězí kostky.
Já jsem od něj četla pouze tři knihy, ale už ty mě přesvědčily o tom, že na mě další nebudou dlouho čekat. Emila Hakla a jeho suchošťavnatou prózu mohu doporučit každému, kdo je rád mystifikován, ale nechce o tom vědět. Každému, kdo má rád zvláštní osobnosti a tak trochu povrchní hloubkaře. A každému, kdo vidí smysl i v prázdných řečičkách.
Jasmin Ježková
Žádné Komentáře