13 Dub Příjezd
Takže, zhruba tak před 4 měsíci jsem se definitivně rozhodla odjet na evropskou dobrovolnou službu do Španělska. Měla jsem k tomu několik důvodů, které nakonec převažovaly nad jistými obavami.
Rozhodně jsem chtěla si zlepšit úroveň španělského jazyka, který jsem měla 4 roky na střední škole. Dále si zkusit žít na vlastní pěst, starat se o byt, umět si uvařit, nebo jakkoliv jinak obstarat potravu. Musím zmínit, že i to moře bylo velkým lákadlem, protože já jako celoroční atopička, věčně všude s ekzémem na kůži jsem tomu přikládala velké naděje. V neposlední řadě jsem si chtěla čichnout ještě víc k tomu mezinárodnímu prostředí než doposud, protože jsem věděla, že budu moct zorganizovat nové projekty s novými zeměmi a to je to, co mě opravdu naplňuje. Cestování, učení se nových věcí, potkávání lidí z různých koutů světa atd. To je asi vše pro stručný úvod.
Díky bohu jsem našla přímý let, který trval celé tři hodiny, víc přistání bych totiž asi nezvládla, strašně trpím na uši… No, a jakmile jsem si vyzvedla své zavazadlo a namířila si to ke své “nové“ rodině, tak mě převálcovala vlna španělských výrazů a slovíček. Asi si dokážete představit, jak tato smysluplná konverzace vypadala, já napůl hluchá, se španělštinou, kterou jsem nepoužívala rok… Po mým nereagováním mě všichni alespoň řádně olíbali a šli jsme potichu k autu. V tu chvíli to na mě dolehlo a uvědomila jsem si, že už nejsem ve své zemi.
Nasedli jsme do auta, a z Malagy jsme cestovali asi 2 hodiny do Maraceny. V autě byla sranda, docela jsem se uvolnila a začala jsem něco blekotat. Nejhorší zjištění bylo, že ten boss, který řídí celou tu organizaci, nemluví jinak než španělsky. Taky proběhla taková loterie, kdy jsem si měla vylosovat jedno ze třech čísel označující naše pokoje. Jelikož jsem přiletěla z dobrovolnic jako první. Bylo mi řečeno, že jeden z těch pokojů je fakt super cool a ty zbylé dva jsou fajn. No a já si vytáhla číslo dvě, tzn. fajn pokoj. Hnedka jak jsem to řekla, předstírali, že nic neslyšeli a nechali mě tahat znovu. Takže jsem prostě dostala ten nejlepší pokoj haha. Hned jak jsme vystoupili z auta, bylo mi jasný, že to nebude žádnej komunistickej panelákovej byt. Dle mého očekávání apartmán byl čistý, nový, uklizený a voňavý… Akorát mě trošku naštvalo, že když mi ho ukazovali a provázeli jím, nikdo z nich se nezul, ale tak co…
Žádné Komentáře