VOJTA VYSLANÝ PŘES ICM DO FRANCIE

O projektu

ICM Slaný je akreditovanou vysílající organizací pro ESC dobrovolnické projekty. V říjnu 2023 jsme vyslali Vojtu jako dobrovolníka do francouzské organizace Association AVRIL. Více o projektu a měsíční reportáže od Vojty naleznete níže.

 

 

PŘEDSTAVENÍ

Ahoj, jmenuji se Vojta, je mi osmnáct let a pocházím z malé vesnice poblíž Slaného jménem Třebichovice. Baví mě sport a skoro celý život hraju fotbal.

Dobrovolníka dělám v malém městečku v Normandii, které se jmenuje Saint Lo. Toto město a celkově Francii jsem si vybral, protože splňovaly všechny moje požadavky, které jsem si stanovil, když jsem si vybíral, kde budu trávit příští rok svého života. Mezi moje kritéria patřily – možnost osvojení dalšího světového jazyka, možnost docházet na fotbalové tréninky a pracovat s lidmi v mojí věkové kategorii. A podařilo se. 👍

Místo kde se teď nacházím splňuje všechno, co jsem si od dobrovolnictví sliboval. Chodím dvakrát týdně na fotbalové tréninky do místního klubu, mám dvě hodiny výuky francouzštiny týdně a moje dobrovolnická činnost spočívá v práci na střední škole.

 

 

O PROJEKTU

 

Tak tedy moje dobrovolnická činnost se odehrává na střední škole, která má obory management, kuchař a číšník. Ve škole se účastním hodin angličtin, do kterých připravuji aktivity jako například různé kvízy v Kahootu o České republice a pomáhám  se školními projekty.  Například  aktuálním školním projektem  je  „Udržitelnost“.

 

A jak vypadá můj běžný den dobrovolníka?

Normálně mi začíná práce kolem 9:00 (každý den to není stejný čas).
Do školy se dopravuji městskou hromadnou dopravou. Oproti v Čechách začínám den kávou, kterou jsem si tady oblíbil. Do oběda trávím čas ve své kanceláři a pomáhám učitelům s drobnou administrativou. Svůj volný čas vyplňuji drobnými kroky v projektu a například v Kahootu připravuji kvíz o České republice pro studenty. Na oběd chodím do jídelny na internát a musím říct že je to fakt velký rozdíl oproti Čechám. Po obědě jdu nazpátek do školy, kde pokračuji v rozdělených projektech a jednou za dva týdny máme se všemi učiteli a personálem takový meeting, kde řešíme věci co by jsme změnili, nebo naopak, co nás za poslední dva týdny potěšilo. Po škole když zrovna nemám trénink, tak jdu do obchodu nakoupit, co je potřeba. Potom co se vrátím na intr, tak si uvařím večeři, trochu si poklidím a připravím si věci na další den. Pak už jenom odpočívám a koukám na filmy/seriály. Máme také k dispozici elektrokolo, takže ve volném čase se jdu projet a okouknout okolí.
A JAKÝ JE MŮJ PRVNÍ MĚSÍC JAKO DOBROVOLNÍK?
Jsem tu první měsíc a zatím bych těžko hledal nějaká negativita. První týden jsem byl ubytován v rodině jedné z učitelek ze školy, do které chodím a bylo to super. Po tomto týdnu jsem se přesunul do vlastního ubytování na intru, mám vlastní pokoj s koupelnou a nemůžu si stěžovat.
Také bych zmínil, že jsem byl na seznamovacím pobytu pro dobrovolníky z celé Francie. Konečně jsem si mohl pokecat s kýmkoliv plynule anglicky a také jsem tam potkal prvního Čecha.
Úplně bych zapomněl na to, abych vám představil svojí kamarádku Ellen, je to Španělka a dělá tady totéž co já, jen v jiné škole. Je to super holka, skoro jediný člověk, se kterým si můžu kdykoliv pokecat.
Ještě jsem zapomněl zmínit, že jsme první dobrovolníci v historii školy a musím říct, že lépe se o nás starat nemůžou. 👌Například,
když jsme se s Ellen zabydlovali v novém bydlení, tak nám oběma dali několik užitečných a praktických věcí, například základní potraviny, sůl, cukr, čaj, kafe, pak také vybavení na vaření, pánvičku, hrnec, konvici na dělání čaje a kafe, sadu příborů, skleniček a ještě povlečení, ručníky a osušky. Také bylo fajn, že nám na první dny připravili zajímavý program, kdy nás brali na skvělé výlety, objeli jsme skoro celou Normandii, měl jsem možnost se vykoupat v oceánu, kouknul na Omaha beach s memoriálem vylodění spojeneckých vojsk.
Jsem tady teprve měsíc, ale už teď neskutečné zážitky na které budu rád vzpomínat.
Prosinec:
 
Tento měsíc jsme započali výletem s ostatními dobrovolníky do Caen. Kde jsem měl poznat zase další mladé lidi z ostatních koutů Francie. Ten den jsme zakončili v nádherné restauraci kde jsme se společně najedli, rozloučili a vydali se zase zpátky do svých měst.
Jinak o samotném projektu, tento měsíc jsme měli projekt o STI (v češtině-Sexuálně přenosné infekce) a celkově sexuální zdraví. Myslím si, že je hodně důležité, aby se o těchto „tabu“ tématech v českých školách mluvilo také.
Jak jsme prosinec začali, tak stejně jsme ho i skončili. Jeli jsme zase do Caen, tentokrát, ale se školou. Jeli jsme se podívat do Mémorial de Caen (válečné muzeum). A na Normandy American Cemetery (Americký hřbitov a památník pro oběti z druhé světové války, kde je pohřbeno kolem 10 000 těl). Byl to nepopsatelný pocit.
Leden
 
Bonne journée mesdames et messieurs
Po vánocích a novém roku, které jsem strávil se svou rodinou a se svými kamarády v Česku, jsem se vrátil zpět na místo činu.
Hned na začátku ledna se stalo něco neuvěřitelného….NAPADL SNÍH!!!! Což se naposledy tady ve Francii stalo v roce 2018!!! Sice to bylo jenom 5cm, ale pro lidi z okolí to bylo něco neskutečného. Taky že se to podepsalo na celém městě. Veřejná doprava přestala na dva dny jezdit, maloobchody uzavřeli své prodejny a studenti měli dva dny volno.
Druhý týden v lednu jsem vyrazil za mým kamarádem Jannisem do Bayeux (malé městečko které se nachází 30 min vlakem ode mě). S Jannisem který pochází z Německa jsme se potkali poprvé v Caen, když jsme se tam s ostatními dobrovolníky v prosinci sešli. Ukázal mi krásné historické centrum a šli jsme se najíst. Potom jsme si koupili lístky na vlak a jeli jsme směr Caen, kde se konal fotbalový Ligue 2 (druhá nejvyšší fotbalová liga ve Francii). Oba hrajeme a zajimáme se o fotbal, takže to byl neskutečný zážitek pro nás oba.
Také pokračuji ve výuce francouzského jazyka. A troufnu si říct, že už u sebe vidím nějaký pokrok a jsem za to neskutečně vděčný. Samozřejmě pořád chodím na fotbalové tréninky a nemůžu si stěžovat. Mám štěstí, že tam kluci mají skvělou partu a že mě vzali mezi sebe.
Tento měsíc se ve škole nic extra zatím nestalo. Jediné co stojí za zmínění je to, že se o obědové pauze promítají filmy/dokumenty o druhé světové válce s anglickým dabingem a francouzskými titulky, aby studenti pochytili nějaké nové informace a třeba i nějaká anglická slovíčka.
Únor

Tento měsíc jsem se konečně rozhodl, abych si udělal výlet do Paříže. Tak jsem si koupil jízdenky na vlak a vyrazil jsem. Musím říct že jsem udělal dobře, Paříž je nádherný město. Sice ten den bylo fakt hnusný počasí, o to míň bylo v centru turistu. No, to bych kecal, ale nebylo to tak hrozný. Za těch šest hodin co jsem tam byl, mi přišlo, že jsem snad prošel celou Paříž. Navštívil jsem Eiffelovku, Louvre, Vítězný oblouk, Pantheon, Notre-Dame, Bazilika Sacré-Coeur, Nádherný most Pont Alexandre. No nebylo toho málo, nachodil jsem sympatických třicet tisíc kroku.

A jak to probíhá dále ve škole? Tam už skoro dva měsíce pracujeme na jednom projektu. Je to náročné, ale výsledek snad bude stát za to. Prezentovat ho budeme studentům ke konci Března. A nebojte, vám dám taky vědět jak to dopadlo. 🙂
Březen
Březen jsme začali dalším seminářem s dalšími dobrovolníky z celého severu Francie. Místo konání semináře se nacházelo v poměrně malém městečku Laval asi 30 km od Rennes. Skoro celý program byl podáván ve francouzštině, takže musím uznat, že to byl celkem test ohněm pro moji francouzštinu. Ale myslím si, že jsem to zvládl celkem v pohodě a čemu jsem nerozuměl, tak s tím mi pomohli ostatní. Samotný seminář trval jen tři dny, ale musím říct že bych tam mohl být klidně až do teď. Potkal jsem nový lidi, se kterými jsem si dobře sedl a doufám, že je ještě uvidím. Vyšlo nám neskutečný počasí a do samotného města Laval jsem se doopravdy zamiloval.

Projekt, o kterém jsem mluvil minule je konečně hotový. Trvalo to sice skoro tři měsíce, ale výsledek podle mě stojí za to. Jedná se o to, že jsem společně s pár studenty ve škole udělal takový malý second hand. Ty necelé tři měsíce jsme od ostatních studentů vybírali dobrovolně jejich použité oblečení a doplňky, co už nepotřebují. My jsme ho vyprali a potom pověsili na raménka a následně na věšáky. Ted to oblečení prodáváme za symbolickou cenu a finální výdělek půjde na charitu, na které se studenti dohodnou.

Kategorie
Aktuální projekty
Žádné Komentáře

Omlouváme se, komentáře jsou v této době vypnuté.