25 Srp První měsíc s králičkou Audrey: „Mám astma, ušák divně kýchá“
Když jsem byla malá, měla jsem nejúžasnějšího králičího beránka na světě. Jmenoval se Ouško, byl poslušný, čistotný a hodný. Když mi pak „utekl“ (tak to tenkrát říkali rodiče), byla jsem z toho dlouho nešťastná. Každopádně jsem ale vždy věděla, že jednou budu mít dalšího králičího kamaráda (a dogu), protože to jsou ti „nejlepší lidi na světě“ (dík Páje a jejím kočkám).
K Audrey jsem se dostala náhodou. V té době (červenec) se ještě jmenovala Čeněk, bylo jí cca 6 měsíců a byla o dost menší (právě mi došlo, že jsem ji už dlouho nevážila). Moje známá ji našla u souseda na zahradě, a protože se k ní nikdo nehlásil, vzala ji domů, starala se o ni a usilovně sháněla někoho, kdo by si ji vzal (tento čin mě přiměl zase věřit v lidskost). V tu dobu ta známá potkala mě, a když mi řekla o králíčkovi, který shání domov (poslední rok jsem měla myšlenku pořídit si králíčka dost intenzivně v hlavě, ale chtěla jsem nějakého, který není z množírny ani ze zverimexu), okamžitě jsme věděla, že bude můj (teď už moje) stůj co stůj. A třináctého července jsem se stala konečně její paničkou (s občasnými protesty mé mámy).
Naše první dny byly velmi náročné. V té době jsem plánovala rozlučku se svobodou pro kamarádku a zároveň se připravovala na její velký den coby svědkyně. Navíc se mi stala nemilá věc, která mi všechno plánování, a vůbec tak nějak život, velice ztížila. Když jsem „přebírala“ Audrey neboli Čeňka, hned jsem věděla, že jsem v ******, protože jsem alergicky kýchla. Postupně jsem začala i smrkat a kašlat a druhý den už jsem i nepříjemně sípala a dusila se. Můj králík zase neustále kýchal. Oba jsem nás objednala k doktorovi.
U veterináře jsem zjistila, že je Čeněk vlastně holka a brzo jsem se rozhodla ji pojmenovat Audrey (Hepburn). Řekl mi také, že váží kilo a bude muset dostat antibiotika. Píchl ji tedy injekci a objednal ji na další prohlídku. Chudák Audrey byla v košíku, protože nemám přepravku. Chudák já jsem se v čekárně málem udusila, protože má alergie postupovala (měla jsem zakázáno na ni brát prášky). A každý den to bylo horší. Nepomohly ani prášky, ani ignorace problému. Po týdnu nočních procházek (sípot + noční kašel) a celodenních útrap mi byla sdělena diagnóza: alergické astma. Dostala jsem recept na oblbováky, Xados, dejchátko a kapky do nosu. Dělali mi testy alergií. Za měsíc bude jasné, na co přesně jsem alergická. Nicméně králíka jsem se měla zbavit každopádně (z řeči jsem vypozorovala, že pan doktor je rád jí, ale jinak je moc nemusí).
To jsem každopádně neudělala, nicméně 19. srpna mě čeká další kontrola (s výsledky). Prášky mi pomáhají a celkově se cítím lépe. To se ale nedá říct o Audrey, antibiotika jí nezabrala, a tak dostala další, které jí byla podávána injekčně po dobu pěti dní. Po každé další jehle mě víc a víc nesnášela, až se se mnou vůbec nebavila. Což bylo někdy složité, když jsem šla na brigádu a potřebovala ji dostat do klece. Musela jsem ji chytat do ruky, po čemž mě nesnášela ještě víc. Tudíž jsem se rozhodla ji učit chodit do klece na jídlo a zvuk, který každé podání potravy doprovázel. Chodit po bytě, chrastit pixlou na granule a dělat u toho „ňam, ňam“, bylo často velmi ponižující. Ale vyplatilo se to. Sice to trvalo asi dva týdny, než to jaksi pochopila, a ještě stále chvíli trvá, než si skočí do klece a někdy se i stane, že mě úplně ignoruje a někde v rohu se mi směje, ale alespoň trochu to zabralo.
Na záchůdek ještě moc nechodí, dostala jsem ji v pubertě a neposlouchá mě, ale lepší se to. Klec ji myju téměř každý den, protože je to takové malé prasátko. Stále kýchá, takže nás čeká další návštěva veterináře a další odložení očkování. Kromě toho ji chci nechat vykastrovat, protože u samiček hrozí 80% „šance“ rakoviny dělohy. Jsem smířená, že po tom všem se mnou nebude mluvit tak měsíc.
Kabely zatím neokusuje, za což ji miluju. Nicméně máme beztak většinu „nahoře“. Občas se přijde pomazlit a nejspíš už mě dvakrát olízla, ale také jednou silněji kousla. Vodítko nemá ráda a venku se jí také nelíbí. Nesnáší kamarádovi koťata. Miluje listy pampelišek a jetel. Nechce jíst cukety, kterých máme zrovna hodně v zásobě. Ani okurka jí moc nejede. Hodně bumbá. Je blázen do máty. Ale (sakra!!) čůrá a kaká nám po celém bytě. A někdy je dost bláznivá, ale to na ní měnit nechci.
Během těchto dnů jsem zjistila (pomocí Audrey, facebookové skupiny a webu Králíci.cz) důležité informace pro každého králíkáře:
1) Piliny ne, prosím. Ani hobliny. Když hobliny, tak bezprašné. Piliny jsou prašné a mohou podráždit oči a dusit králíčka. Navíc nemají dobrou savost a jsou oblíbeným prostředím pro parazity. Do klece je nejlepší dát kobereček na jednu stranu a na druhou stranu nic, aby se králíček mohl i ochladit. Já mám zatím klec bez koberečku, protože mám puberťáka, který neumí čůrat na záchůdku.
2) Záchůdek by měl být dostatečně velký. Já jsem na začátku koupila maličký a teď nám (už větší) králička čůrá vedle, i když se chce trefit do něj. Objednáváme proto větší. A rozhodně chceme opět obdélníkový, protože se bojíme, že by naše králíčka rohový záchůdek odmítala (jak se často stává).
3) Učte králíčky pít z napáječky. Je daleko hygieničtější, než miska s vodou. Naše Audrey napáječku odmítá, tak jsme se rozhodli jí koupit hladinovou napáječku, což je dobrá alternativa, pokud si váš králík také moc vymýšlí 🙂
4) Mějte přinejmenším dvě misky. Jednu na zeleninu, trávu atd. A druhou na granule. Granule kupuji u veterináře. Supreme Selective jr.
5) Kabely mějte vysoko. Jedovaté kytky ukliďte z králíčkova dosahu.
6) Na začátku pouštějte králíčky na omezeném prostoru po omezený čas a učte je tak, že mají chodit vykonávat potřebu na záchůdek. Vždy, když udělají bobeček vedle, vynadejte jim a když je na záchůdku, odměňte je.
7) Nesahejte jim do klece!!! Je to jejich prostor, nechte jim ho. Čistěte ji jen tehdy, když zrovna pobíhají a nechte si pomoct, když se přijdou podívat, co děláte s jejich domečkem 🙂
8) Objednejte je ihned k DOBRÉMU veterináři a připravte je na očkování. Králičí nemoci jsou zlo a mohou je usmrtit strašně rychle 🙁
9) Králíčci jsou vegani. Nedávejte jim tudíž žádné mlsky s mlékem či medem. Není to pro ně vhodná potrava. Nedůvěřujte zverimexům a vždy čtěte složení pamlsků, tyčinek atp , které kupujete. Některým prodejcům jde jen o výdělek, a ne o zdraví zvířat. Já dávám pamlsky domácí (ovoce, bylinky, málokdy ovesné vločky).
10) Stříhejte jim drápky, krmte je pravidelně, nedávejte jim jídlo z lednice, točte jim studenou vodu, ale nechte ji chvíli odležet, než jim ji dáte. Dejte jim do klece větvičku na ohlodávání. Ale nejdřív zjistěte, zda je ze správného stromu!!!!! Nenechávejte jejich klec na slunci ani v průvanu. Mějte pro ně v jesličkách VŽDY seno.
11) Zkuste je nechat zvykat si na zvuky, pravidelné počínání apod. Například dělejte stejné zvuky při podávání potravy. Učte je na jeho jméno atd.
12) Do záchůdku nedávejte kočkolit, budou ho vykopávat a nebude se jim líbit. Já dávám dřevěné peletky. Ty má Audrey daleko raději a už je nechává v záchůdku, kam patří 🙂
13) Mějte trpělivost. Při ochočování, při „venčení“, při učení, při VŠEM. Kolikrát mě Audrey štve tak, že bych po ní nejradši mrskla mrkev, ale tím by se mě akorát začala bát a nebrala by mě jako svou paničku. Ale spíš jako magora Cruellu.
14) POŘÁDNĚ SE ROZHODNĚTE, zda králíčky opravdu chcete. Je to veliká zodpovědnost. Musíte neustále myslet na jejich pohodlí, každý den je pouštět, krmit, dávat jim vodičku, čistit klec, vychovávat je. Nemůžete jen tak někam odjet. Musíte mít někoho, kdo vám králíčky pohlídá, kdybyste jeli na dovolenou. Život už nemůže být tak spontánní.
15) A ještě jedno, prosím! NEŘIĎTE SE SVÝMI LIDSKÝMI INSTINKTY. ŘIĎTE SE FAKTY. Nekoupejte králíčky, nechovejte je, nedávejte jim cokoliv zeleného, co najdete. Čtěte si pozorně web Králíci.cz. A řiďte se tím, co tam píšou. Nechte si radit od zkušených chovatelů.
Jasmin Ježková
Žádné Komentáře